Praha - Co by to bylo za test, pokud bych se při něm nesvezl trojkombinací ve složení Pendolino Českých drah, Flirt LEO Expressu a Astra od Regiojetu. Šlo o tři náhodné jízdy konané na začátku ledna 2016. Podmínkou bylo nechat si na místo přinést nějaké to občerstvení (pokud možno teplé) a zaměřit se i na čistotu a další parametry, na které jste již zvyklí. Pendolinem jsem cestoval z Plzně do Prahy, vlakem RegioJetu z Prahy do Pardubic a LEO Expressem z Pardubic do Prahy. Vše tentokrát v nejlevnější možné variantě, tedy druhé třídě, třídě Standard a economy.

SC 515 Pendolino

Cesta Pendolinem probíhala standardně, prostě asi tak, jak by cesta ve druhé třídě vypadat měla. Počkal jsem si, až budeme na silnějším signálu WiFi a objednal jsem si přes online portál JLV makarony se zeleninovým sugem z rajčat, oliv a kaparů a sýrem. Během chvilinky přinesla stevardka objednané jídlo. Jídlo na místo se servíruje buď v černém obdélníkovém plastovém talíři s průhlednou příklopkou (zvaném Cater), nebo případně (zejména v minulosti) v „polystyrenovém“ bílém zavíracím boxu. Mrzí mě, že už se nepoužívají kulaté talíře typu caterplate, na kterých vypadalo jídlo donesené na místo podle mého názoru zdaleka nejlépe. Nicméně u JLV nejvíce používané černé plastové boxy jsou také poměrně v pořádku. Jídlo jako celek chutná velmi dobře, je hezky ochucené, vyvážené. Jen je zde tradiční problém u těstovinových jídel JLV – těstoviny jsou převařené. Nevím, jestli se to děje již v kuchyni v centrále JLV, nebo až v mikrovlnné troubě ve voze, ale zkrátka je to tak. Ale pokud se jedná o posádky v pendolinech, tak ty si většinou dokáží držet již slušný standard servisu.

RJ 1017 RegioJet

Ještě než RegioJet zavedl od 4. ledna ve vozech Astra v ČR takzvané klidové zóny (k tomuto „zákaznickému kroku“ se určitě ještě vrátím někdy v budoucnu), tak jsem se tímto vozem svezl se standardním servisem. Po příjezdu jsem byl znechucen stavem soupravy, která by se spolehlivě mohla vydávat za codeshare LEO Expressu, protože byla tak špinavá, až byla místo žluté černá. Stevardi před vozy stále nemají zimní výstrojní součásti uniformy, a tak má každý svoji bundu či kabát, což nevypadá příliš profesionálně.

Na mém voze Astra nefungoval informační systém, ale alespoň mě přívětivě přivítal stevard, který měl tento vůz na starosti. V interiéru byly známky zanedbání drobné údržby a úklidu - rozbité záclonky, špinavé nerezové plochy, kterých je ve voze požehnaně a další drobnosti. Během úvodního servisu jsem si také všiml, že je ve voze docela chladno – klimatizace byla mimo provoz. Požádal jsem tedy stavarda, který požádal o nápravu teamleaderku vlaku. Ta klimatizaci restartovala a v Pardubicích, kde jsem vystupoval, již bylo ve voze příjemně. Stevard mě také vzhledem k mému brzkému výstupu přednostně obsloužil, a tak jsem si objednal sushi, na kterém se dá nejlépe ověřit čerstvost suroviny. Během konzumace sushi, které bylo v naprostém pořádku a pochutnal jsem si na něm (což ale třeba v letních měsících nebývalo pravidlem), přišla jiná stevardka s již standardní nabídkou občerstvení. Dostal jsem chuť na kávu Illy, nicméně u chuti to zůstalo, jelikož z „technických důvodů“ kávu Illy dnes nepodávají. Požádal jsem tedy alespoň následně stevarda o mátový čaj.

Řeknu vám, vážení čtenáři, žádná sláva. Bohužel se potvrzují zkušenosti mé i mých redakčních kolegů, že s počtem vozů, klesá kvalita dříve skvělých služeb ve žlutých vlacích. K pohřbívání celého produktu pak slouží různé výjimky z palubního servisu či sliby, že „na podzim znovu vyjedou jídelní vozy“. Pokud bude chtít RegioJet zpět na vrchol v poskytování služeb, bude to chtít zavést program „RESTART 2016“ a asi vzít některé činnosti od začátku znovu. Mě, jako někdejšího kvalitáře RegioJetu, to mrzí trojnásob.Pozn. aut.: Dle RegioJetu by na Slovensku již měly jídelní vozy opět jezdit.

LE 1366 LEO Express

Říká se „do třetice všeho dobrého“, ale uvidíme, jestli tomu tak opravdu bude. U LEO Expressu je vidět dlouhodobá snaha vytěžit z minimalistického prostoru pěti jednotek maximální množství produktů pro klienty. Bez jídelního vozu nabízí v economy tři teplá jídla (mimo panini), v business a premium tříchodová „letecká“ menu, z části jednotky udělali dětský koutek, jednotky mají noční režim, ani v noci se prakticky nezastaví, ale jaká je realita?

Po nástupu zjišťuji, že i přes to, že rezervační systém ukazuje místo vedle mě stále volné, tak je zde usazen pán, z čehož nejsem příliš nadšený, jelikož s výškou 210 cm se snažím si vybírat v economy dvě místa vedle sebe, aby bylo kam uklidit nohy. No nedá se svítit a vmáčknu se vedle pána, stevard kontroluje mojí Smile kartu a předává mi kofolu na uvítanou. Poté se před Kolínem ptá, zdali si budu něco přát z palubního menu. Žádám jej o dvojkombinaci gulášové polévky a kuřete Tikka Masala s rýží. Zaplatím a těším se na ochutnávku palubního menu LE. Ještě před doručením objednávky přichází s omluvou a s penězi nazpět stevard a oznamuje, že polévka už bohužel není. No, na to že mě reklama na ní přišla na všechny maily, ze kterých jsem někdy nakupoval jízdenku u LE (a na některé radši dvakrát), tak mi to trochu zamrzelo.

Po donesení kuřete Tikka Masala jsem trošku v šoku (pán vedle mezitím vystoupil v Kolíně, jako poměrně dost dalších cestujících). Přemýšlím, jestli jídlo přivezli z fabriky, nebo z nemocnice. Servírování je naprosto příšerné a roznos na místo u JLV momentálně připomíná Café Imperial. Když se tedy dostanu do jídelního boxu tak zjistím, že si jen tak rýži s omáčkou nesmíchám. Samotné jídlo nechutnalo úplně dobře (možná za to může i servírování) a bylo tak trochu mdlé. Nakolik jsem byl nadšený z tříchodového menu, tak stejně tak jsem zklamaný z Kuřete Tikka Masala. A gulášovku budete muset posoudit sami.

V předposledním dílu se vydáme naposledy do Německa.

Autorský text.